9.12.1998, Mladá Fronta DNES  

Vedlejší efekty jednoho soudního verdiktu  

 

Nejvyšší soud rozhodl, že senátní volby ve volebním obvodu Brno-město neproběhly v souladu s volební zákonem. Je to poprvé, co byl takový výrok vynesen a tomu odpovídá i humbuk, který se ihned ztrhl. Nechci hodnotit samotný obsah rozhodnutí a pádnost argumentace soudu, spíše jeho následky, možno říci vedlejší efekty.

Prvním z nich je další kousek víry, že demokracie v této zemi funguje. Že soud má sílu a prostředky na to, aby dokázal vynutit dodržování práva na každém. Že zákon platí i pro bývalou vládnoucí a v současné době smluvně-opoziční stranu. Jak těžkou ranou pro ni toto zjištění je, ukázaly nazlobené výroky jejího místopředsedy Miroslava Macka v MF Dnes a předsedy Václava Klause v televizním zpravodajství.

Pan Klaus je ústavním činitelem, a to jedním z nejvyšších. Měl by si proto být vědom základních principů, na kterých stojí každá demokracie a respektovat je. Jedním z nich je rozdělení moci na tři základní pilíře – zákonodárnou, výkonnou a soudní. Soudní moc je nadána mimo jiné nezávislostí, za svá rozhodnutí se nemusí zodpovídat ani moci výkonné ani moci zákonodárné. Její faktická podřízenost exekutivě, plnění přání různých ústředních výborů nebo generálů, je jedním ze znaků totality.

Nezávislý soud dospěl k názoru, že volby byly neplatné. Představiteli moci zákonodárné nepřísluší toto rozhodnutí (to mimochodem nemusí být ještě definitivní) jakkoli komentovat. Jestli totiž něco podkopává pilíře demokracie, pak to není diskutované rozhodnutí, ale právě výroky předsedy Poslanecké sněmovny, které zpochybňují nezávislost soudů.

Jen tak na okraj, má-li nyní ODS pocit, že na způsobu a formě práce soudů v této zemi je něco špatně, pak nezbývá než připomenout, že to byla ona, kdo se na tomto stavu spolupodílel a kdo i s vědomým možných následků dlouhá léta přehlížel potřeby české justice. Některé výroky tehdejších ministrů spravedlnosti jsou hodné tesání do kamene. Všechny, kdo byli nuceni třeba i rok čekat na nařízení svého jednání u soudu jistě musely uklidnit např. výpočty svědčící o tom, že tabulkově máme stejný počet soudců na příslušný počet obyvatel jako v zemích Evropské unie. Minimálně stejně potěšující musel pro veřejnost být slavný výrok ministra Nováka tom, že díky zvýšení platů soudců se do tehdy nepočetných řad justice vrátí alespoň ta méně úspěšná část právníků ze soukromé sféry.

Stejně jako ODS dal soud na vědomí nutnost dodržovat zákony i médiím. Svým způsobem tak nastavil hranice pro před- a volební zpravodajství. Ta se bude postupem času určitě vyvíjet, ale základní pravidla jsou ode dneška dána. Je na představitelích médií, jak se k tomu postaví. Nahlíženo z určitého úhlu pohledu totiž dostali do rukou obrovskou moc – umanou-li si, mohou od nynějška zneplatnit jakékoliv volby, byť s rizikem možného trestního postihu za jejich maření.

Druhý vedlejším efektem je jakýsi políček zákonodárcům. Jak dlouho se mluví o tom, že volební zákon je nepřesný, nejasný a umožňující několikero výkladů ? Kolik času bylo spotřebováno na debaty o imunitě, zahraničních cestách a emeritních senátorech místo toho, aby byl věnován práci na novelizací tohoto a jiných důležitých zákonů ?

Jinak, než prvním (možná několika prvními) kontroverzním rozhodnutím to při pohledu na nedokonalost volebního zákona ani dopadnout nemohlo. Minimálně to bude pro kandidáty znamení, jak se na celou věc dívá soudnictví, jak bude hodnotit další možné případy. A v tom lepším případě nám rozhodnutí Nejvyššího soudu přinese přesvědčení zákonodárců o nutnosti zabývat se novelizací volebního zákona se vší vážností.

Úloha soudu je nevděčná, protože ať by rozhodl jakkoli, vždy to bude pro někoho špatně. Nedělejme si iluze – v případě rozhodnutí o neplatnosti zvolení senátorem u kandidáta ČSSD bychom si litanie na soudnictví pravděpodobně vyslechli z úst jiného vysokého ústavního činitele.

A třetí vedlejší efekt ? Už jej někteří komentátoři zmínili. Je to zlomení nezdravé víry všech kandidujících, že za porušení volebního zákona, třeba i nezákonnou agitací, nemůže následovat žádná sankce. I když bude rozhodnutí Nejvyššího soudu změněno, tento efekt doufejme v budoucích kandidátech přetrvá.

Možná to bude znít paradoxně, ale ať bude osud Dagmar Lastovecké nakonec jakýkoliv a ať považujeme rozhodnutí soudu vnitřně za správné či nikoliv, ony zmíněné tři vedlejší efekty jsou rozhodně vítané a prospěšné.

V Praze dne 8.12.1998

Mgr. Petr Mikysek
advokát advokátní kanceláře
Henyš, Mikysek & Partneři

nahoru