4.8.1998, Mladá Fronta DNES    

Reforma justice: nutně, rychle, ale jak?

Nový ministr spravedlnosti Otakar Motejl slavnostně ohlásil reformu justice. Stihl to dokonce ještě dřív, než svůj resort oficiálně převzal. Každému, kdo byl někdy nucen utkat se například s obchodním soudem, se chce tleskat. Tří- až čtyřleté čekání na rozhodnutí i v jednoduchých věcech opravdu dokáže nabourat představu o zlepšujícím se stavu české justice. Co se úmyslů týče, potlesk je na místě. Je obtížné odborně zhodnotit navrhovanou reformu ve chvíli, kdy světlo světa spatřily pouze její základní obrysy. Pokusme se ohodnotit alespoň tyto základní teze. Těmi jsou zejména vybudování soustavy jakýchsi univerzálních soudů a soudců, kteří by se zabývali všemi záležitostmi spadajícími do příslušnosti justice a změny v systému přidělování soudců k jednotlivým soudům. Katastrofální nedostatek soudců v některých regionech, zejména v severních Čechách, činí téměř každý pokus o změnu tohoto stavu hodným uznání. „Něco“ se prostě udělat musí. Přitom každé řešení jakkoli nutící soudce k přesunu do jiného regionu, než ve kterém on sám chce působit, má své ALE. ALE řešení JUDr. Motejla spočívá ve skutečnosti, že jeho následkem budou soudy v neoblíbených regionech obsazené nejhoršími soudci. Podle jeho návrhu si ti nejlepší soudci budou moci vybrat, kam půjdou, ti horší pak půjdou tam, kde se zájemců o soudcovské povolání nedostává. Kdo a jak rozdělí soudce na ty horší a na ty lepší? A jak vysvětlíme občanům například v severních Čechách, že jim byli přiděleni ti nejhorší soudci? Co ve mně však vzbuzuje opravdové obavy, je navrhovaná změna směřující k univerzálnosti soudců. Takřka charakteristickým znakem navrhované reformy je totiž výrazné snížení kvality rozhodování soudů. Nevím, jestli přímo specializované obchodní soudy (jsou ostatně v celé zemi jen tři), ale rozhodně alespoň existence specializovaných obchodních soudců dává smysl. Procedurální náležitosti sporu o dlužnou pohledávku jsou z pohledu soudce v podstatě tytéž, ať se jedná o vymáhání dluhu mezi sousedy, nebo mezi podnikateli. Ale například žaloby týkající se jednání ve shodě, neplatnosti valných hromad, povinných odkupů akcií - to všechno jsou nesmírně složité věci, jejichž rozhodování vyžaduje znalosti, zkušenosti a jejich neustálé doplňování studiem. Nedovedu si představit soudce, který studuje novou judikaturu a odborné články vztahující se k nekalé soutěži, přičemž kromě těchto případů má pracovní stůl zavalen stohem rozvodů, sporů vyplývajících ze sousedských práv a žalob na vyklizení bytů. Zrušením specializovaných obchodních úseků či soudů přitom počet případů neubude. Pouze se přesunou jinam. Měl-li soudce obchodní na starosti řekněme 6000 případů a soudce „obecný“ 2000, zrušením obchodních soudů a převedením obchodních soudců docílíme stavu 4000 nevyřízeních případů na hlavu. O něco málo urychlíme případy obchodní, o něco málo zpomalíme případy ostatní. Je to opravdu změna, kterou všichni chceme? Ano, soudci budou rozhodovat obecně rychleji a rázněji, ale obávám se, že nám zmizí z takového rozhodování kvalita. Čemu chci naopak opravdu nahlas zatleskat, to je návrh na vydělení určité, jak je JUDr. Motejl nazval, první linie soudců, kteří budou bez průtahů rozhodovat o návrzích na předběžná opatření. Jsou země, kde se o takových návrzích rozhoduje do 24 hodin, ve většině je to několik dní, a dokonce už i na Slovensku má soudce na rozhodnutí o předběžném opatření 30 dnů od podání návrhu. V naší dosavadní praxi můžete na předběžné opatření čekat i rok, přičemž pak už mnohdy nebývá o čem předběžně rozhodovat. Proto je tento návrh pro mne nejsvětlejším bodem celé připravované reformy. S praktickou neprůchodností obchodních i jiných soudů je třeba něco udělat. Totéž platí i pro neobsazenost míst soudců v některých regionech. Upřímně doufám, že k návrhu ministra Motejla vznesou všichni, kdo mají s domácí justicí co do činění, své připomínky a z jeho reformních tezí vytvoří program, který pomůže nejen soudům, ale zejména všem občanům. Upřímně doufám, že nový ministr spravedlnosti bude těmto připomínkám naslouchat.

Mgr.Petr Mikysek

nahoru