5.8.1998, Hospodářské noviny

 

Legislativní úprava citelně zasáhne do osobního života

  

Novela zákona o rodině přináší významné změny

V dubnu letošního roku byla Parlamentem ČR přijata zákonem

č. 91/1998 Sb., novela zákona o rodině, a protože účinky této novely vstoupily do života převážné většiny obyvatel od 1. srpna letošního roku, je jistě účelné se zmínit alespoň o nejdůležitějších změnách, které tato novela přináší.

Za přínos přijatých změn z obecného hlediska je třeba považovat možnost volby a vzájemné dohody občanů v některých případech ryze soukromého charakteru. Podstatné změny přináší novela především v oblastech úpravy rozvodu, úpravy poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželů, styku prarodičů s dítětem, podmínek osvojování, stanovení výživného pro podnikatele a majetkových poměrů manželů.

V první řadě je třeba upozornit na změny přijaté v rozvodovém řízení, které se dotknou i těch občanů, kteří se začali rozvádět před účinností této novely, a s tím související úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Asi základní změnou, kterou se zákonodárci snažili upřednostnit v rozvodovém řízení zájmy dítěte před zájmy rodičů, je ustanovení, podle kterého nemůže být manželství rozvedeno do doby, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Co toto ustanovení přinese v praxi a zda skutečně tímto postupem dojde k posílení ochrany dětí v rozvodovém řízení, je velice obtížné odhadnout. Již v tuto dobu je však zřejmé, že v dosud probíhajících rozvodových řízeních bude nutno vyloučit řízení o rozvodu k samostatnému projednání a toto řízení přerušit do doby pravomocného skončení opatrovnického řízení o úpravě poměrů k dětem. Tímto postupem může dojít k prodloužení probíhajících sporů.

 

Rozvod

Změny nastaly rovněž v možnostech způsobu rozvodu manželství. Zjednodušeně je možno říci, že napříště existují tři možné způsoby zániku manželství. Prvním ze způsobů je normální rozvodové řízení tak, jak jej známe ze současnosti, pouze s tím rozdílem, že soud je již povinen zkoumat příčiny rozvratu manželství. Dalším způsobem je tzv. „zjednodušený“ nebo „souhlasný“ rozvod za předem stanovených podmínek. S rozvodem musí souhlasit oba manželé, jejichž svazek trval alespoň jeden rok, ale nejméně šest měsíců spolu nežijí. Pokud soudu předloží písemné smlouvy o tom, jak si spolu vypořádali majetek, jakým způsobem bude užívám jejích společný byt, vznikne-li některému z nich vyživovací povinnost, a především pravomocné rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, soud nebude zjišťovat příčiny rozvratu manželství. Výsledkem tohoto postupu by mělo být urychlení rozvodového řízení a více méně formální rozhodnutí o tom, že se manželství rozvádí. Posledním způsobem je tzv. ztížený rozvod, kdy jeden z manželů nesouhlasí s rozvodem; tento manžel rozvod v převážné míře nezapříčinil a byla by mu rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, a to vše za předpokladu, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Tento stav je možné prolomit až po uplynutí tří let v případě, že manželé spolu nežijí.

 

Střídavá výchova

Zdánlivě jedním z nejdůležitějších zásahů do minulé právní úpravy je úprava způsobu, jakým se budou rodiče starat o děti po rozvodu. Přijatá novela nově zavádí instituty společné a střídavé výchovy. Tato změna má základ a vychází ve své podstatě z Úmluvy o právech dítěte, jež vstoupila v platnost pro ČR dnem 6. února 1991, a podle ní má každé dítě právo na péči svých rodičů a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte a základním smyslem péče rodičů musí být přitom zájem dítěte. Proto již v některých výjimečných případech bylo před účinností této novely rozhodnuto o střídavé péči obou rodičů.

Přes tuto skutečnost je třeba výslovnou úpravu institutů společné a střídavé výchovy v zákoně o rodině hodnotit velice kladně. Bylo naprosto běžnou záležitostí, kterou bez jakýchkoliv námitek přijímala téměř celá naše společnost, že soudy již po mnoho let svěřují dítě do péče jednoho z rodičů, a to v drtivé většině matce, zatímco druhý z rodičů, otec, má právo, nebo spíše jen možnost, vidět dítě pouze několik dní v měsíci. Domnívám se, že právě přijaté změny pomohou prolomit určitý způsob myšlení soudů (a to převážně soudkyň), že je naprosto normální a správné, že soudy svěřují dítě přednostně do péče jednoho z rodičů a druhému z rodičů je dítě na nějaký malý čas vlastně jen zapůjčeno. Nelze však do budoucna očekávat, že od přijetí této nové právní úpravy bude většina dětí svěřována do společné či střídavé výchovy. Střídavou či společnou výchovu lze spíše očekávat pouze v případech, kdy se tak dohodnou oba rodiče a soud tuto dohodu schválí. Zákonodárci se také snažili, aby v budoucnu již nemohlo docházet k tomu, aby rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy, naprosto beztrestně bránil druhému rodiči ve styku s ním. Přijatá novela totiž stanoví, že pokud jeden rodič bude druhému rodiči opakovaně a bezdůvodně bránit ve styku s dítětem, je soud povinen znovu rozhodnout o výchovném prostředí. Novinkou je rovněž možnost v případě, že nedojde k dohodě mezi rodiči, upravit rozhodnutím soudu i styk dítěte s prarodiči a sourozenci.

 

Osvojení

Patrně nejrozporuplnější reakce vyvolala nová úprava podmínek pro osvojení dítěte. Základním problémem, zjednodušeně řečeno, je skutečnost, že napříště je zrušena anonymita osvojitelů a dojde ke značnému prodloužení osvojovacího řízení. Novela zavádí řízení, v němž bude soud za procesního účastenství rodičů zjišťovat, zda po dobu stanovenou zákonem (dva měsíce u novorozenců, šest měsíců u ostatních dětí) neprojevili o dítě opravdový, resp. žádný zájem. Lze tedy očekávat takovou praxi, že po půlročním nezájmu matky, neboť v obdobných případech je otec téměř vždy neznámý, začne soud projednávat možnost dát dítě k osvojení. Obešle matku na poslední známou adresu a tento pokus bude opakovat tak dlouho, dokud doručovaná pošta do vlastních rukou matku nezastihne; pokud ano, tak se matka k soudu stejně nedostaví. A tak soud po dvou letech dá souhlas k osvojení dítěte. Budou-li rodiče chtít vědět, kde se dítě nachází, úřady jim adresu budoucích osvojitelů nebudou moci tajit.

 

Výživné

Další praktickou změnou je změna stanovení výše výživného pro podnikatele. Napříště budou při určování výživného zohledňovány nejen schopnosti a možnosti, ale též majetkové poměry povinného rodiče. V případech, kdy má rodič pravidelné příjmy z jiné než závislé činností podléhající dani z příjmu, je povinen soudu prokázat své příjmy a předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů. Pokud tak rodič neučiní, je vytvořena právní fikce, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních potřeb rodiče podle příslušných ustanovení zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu. Tato částka v současnosti představuje 2130 Kč měsíčně a vyměřovací základ pro stanovení výše výživného tak bude činit 31 950 Kč.

 

Mgr. Jaromír Henyš, advokát, 

Advokátní kancelář Henyš, Mikysek, & Partneři

 

nahoru