Pes přítel člověka, číslo 4, 1999, ročník 44    

 

Jak postupovat, když Vám někdo zastřelí či zraní psa

 

Smutek, který taková událost přináší, je samozřejmě obrovský. Z něho může pramenit jednání, které bude všelijaké, jen ne rozumné a logické. Lze očekávat buď touhu po pomstě, nebo naopak rezignaci. Nejsem psycholog, a proto nemohu nikomu radit, jak se se ztrátou domácího mazlíčka vyrovnat. Ani jeden z výše uvedených způsobů nejenže nepomůže, ale není dobrým řešením ani z hlediska práva. Případná realizace pomsty na jedné straně může majiteli postiženého zvířete přinést trestněprávní důsledky a další možné problémy, na druhé straně nikdo nemůže beztrestně a bezdůvodně usmrtit živého tvora, a učiní-li tak, pak by se všemi důsledky včetně možného trestního stíhání měl počítat on.

Žádné zvíře nesmí být usmrceno bez důvodu. To říká ustanovení § 5 odst. (1) zákona č. 249/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Odstavec (2) téhož ustanovení pak zakotvuje právně důvody, pro které zvíře usmrceno být může. Těmi nejdůležitějšími důvody, a zároveň asi nejpochopitelnějšími, jsou například využití produktů hospodářských zvířat, nevyléčitelná nemoc nebo těžké poranění spojené s trvalým utrpením zvířete, výkon myslivosti, překonávání hromadné nákazy zvířat.

Pro odpověď na důležitou otázku, kdo je oprávněn zabít psa, kterou začnu, je podle mého názoru potřeba vzít v úvahu zejména tři základní možnosti.

První možností  je právo usmrtit psa, který se nachází v myslivecké honitbě mimo vliv svého majitele, ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližšího trvale obydleného domu a hledá nebo pronásleduje zvěř. Toto právo má výhradně myslivecká stráž, ne tedy jednotliví myslivci či nájemce honitby. Aby byla myslivecká stráž oprávněna psa usmrtit, musí být splněny všechny citované podmínky současně. Není-li splněna byť jediná z nich, pak neměla myslivecká stráž právo psa usmrtit a jednala protiprávně. Realita je však bohužel v takových případech odlišná od právní úpravy a někteří myslivci postupně nabývají dojmu, že mohou v lese beztrestně odstřelit jakékoliv zvíře. K tomu přispívá i příliš tolerantní přístup státních orgánů a orgánů Policie ČR.

Definici podmínek práva myslivecké stráže usmrtit psa poskytuje ustanovení § 21 odst. (1), písm. b) zákona č. 23/1962 Sb. O myslivosti. Ve stejném zákoně lze nalézt přesnou definici honitby, respektive jejího území, a definici myslivecké stráže.

Druhou možností je bezbolestné usmrcení vašeho psa  pro slabost, nevyléčitelnou nemoc, těžké poranění, celkové vyčerpání nebo jeho stáří, je-li jeho další život spojen s trvalým utrpením – tzv. utracení. To smí provést výhradně veterinář. V tomto případě majitel psa požádá veterináře o posouzení, zda pes trpí některým z výše citovaných problémů a zda je jeho další život kvůli těmto problémům spojen s utrpením. Dospěje-li k závěru, že ano, pak může psa odborně – a bezbolestně – usmrtit.

Je vždy otázkou posouzení, zda zvíře opravdu trpí a zda není naděje na vyléčení. V tomto posouzení může samozřejmě chybovat i veterinář, ale vzhledem k tomu, že je to otázka spíše medicínská, nebudeme toto téma dále rozvíjet a přejdeme ke třetí možnosti.

Ta dává jakémukoliv člověku právo usmrtit zvíře, pokud jej toto zvíře bezprostředně ohrožuje. Je to princip podobný tomu, který platí v trestním právu a  který se nazývá princip nutné obrany. Ten, zjednodušeně řečeno, dává napadenému člověku možnost při své obraně využít všech prostředků, a to i těch, jejichž použití by za normálních okolností znamenalo spáchání trestného činu. Existují pouze dvě omezení při volbě těchto prostředků. Prvním z nich je, aby obrana byla vedena proti útoku, který trvá nebo bezprostředně hrozí. Ve fázi, kdy napadený již útok obrátil a zvíře je na ústupu, je každý další prostředek použitý proti němu již mimo meze nutné obrany.

Druhým omezením je přiměřenost použitých prostředků. Prostředky obrany by neměly být zjevně nepřiměřené způsobu útoku. Zjevná nepřiměřenost je pomyslná dělící čára, na které se rozhodne o případných následcích pro obránce. Nejsou-li prostředky použité k obraně zjevně nepřiměřené, pak napadený nespáchal trestný čin, byť třeba i zvíře usmrtí.

Přiměřenost je tak klíčovým pojmem při hodnocení jednání napadeného, který útočící zvíře usmrtí. Je to obecný termín, který je vždy nutné vykládat s ohledem na všechny okolnosti události. V situaci, kdy například člověk vytáhne zbraň a zastřelí psa, který štěká za plotem, asi všichni pojem přiměřenosti a nepřiměřenosti chápeme a nebude proto obtížné říci, že v tomto případě použil obránce prostředek zjevně nepřiměřený povaze útoku. V reálném životě však tyto situace tak jednoznačné nejsou.

Při hodnocení, zda měl člověk právo v rámci své obrany zvíře usmrtit, musíme brát v úvahu i faktory jako psychický stav napadeného podobný šoku způsobený útokem či zkušenosti napadeného s tímto druhem situací apod. Musíme brát v úvahu, že napadený jedná ve stresu a nemá čas na dlouhé hodnocení možných prostředků.

Je-li pes zabit v rámci obrany proti jeho útoku, pak, ač to může znít tvrdě a nespravedlivě, vše proběhlo v souladu s právem. Pokud však někdo zastřelil psa, ať již svého nebo cizího, kvůli tomu, že se agresivně choval včera nebo před týdnem (tj. nebránil se proti probíhajícímu útoku), pak je jeho jednání protiprávní.

Jestliže může být sporné zastřelení psa pro jeho agresivní chování (viz výklad výše), pak není sporu o protizákonnosti jednání toho, kdo zastřelí psa například kvůli hluku, který dělá. Koho obtěžuje hluk způsobovaný psem či psy, tomu zákon dává několik možností obrany, ale rozhodně mezi ně nepatří usmrcení zvířete či zvířat.

Postup po zastřelení či postřelení vašeho psa cizím člověkem je ve všech případech obdobný. Nezáleží na tom, zda je pachatelem myslivec, který překročil své oprávnění, člověk, který použil nepřiměřené prostředky ke své obraně proti útoku, nebo prostě člověk, který se rozhodl vám psa zabít bezdůvodně.

A jaký ten postup tedy je? Usmrcení či zranění psa zakládá podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat ve smyslu § 203 Trestního zákona, nebo trestného činu poškozování cizí věci ve smyslu § 257 Trestního zákona (pro účely Trestního zákona se zvíře považuje za věc zvláštní povahy). Jako podezřením ze spáchání každého jiného trestného činu jsou povinny se jím ze zákona zabývat pouze orgány činné v trestním řízení – soudy, státní zastupitelství a orgány Policie České republiky. Všechny tyto orgány jsou povinny přijmout každé oznámení o spáchání trestného činu či o podezření z jeho spáchání.

Rozhodně musíme celou událost co nejdříve příslušným orgánům nahlásit. V případě, že budete svědkem události a bude šance na okamžité zadržení pachatele, je nejlepší zavolat na tísňovou linku 158, event. Na tísňovou linku obecní či městské policie. Obě složky jsou povinny učinit vše, aby zabránily dokonání trestného činu a zadržení pachatele. Máte právo zadržet pachatele sami, troufnete-li si na to, pouze však do doby příjezdu policie.

Pokud objevíte pouze následky útoku proti vašemu psovi, pak lze doporučit návštěvu nejbližšího místního oddělení Policie ČR, kde bude sepsán protokol o události. Je též možné zaslat trestní oznámení poštou.

Orgány činné v trestním řízení mohou s vaším podnětem naložit v zásadě třemi způsoby. Obvinit pachatele ze spáchání trestného činu (dalšími kroky při tomto způsobu může být podání obžaloby a odsouzení pachatele soudem), postoupit celou záležitost orgánu obce k projednání v přestupkovém řízení (nedosahuje-li intenzita protiprávního jednání pachatele trestného činu) nebo celou věc tzv. odložit (faktické zastavení objasňování činu).

Způsob vyřízení podnětu není důležitý jen pro váš pocit, že spravedlnosti bylo učiněno zadost, ale i pro případnou náhradu škody, která vám úmrtím či zraněním psa vznikla. V případě zahájení trestního stíhání máte právo připojit se k trestnímu řízení s náhradou škody, tedy fakticky požádat o to, aby v odsuzujícím rozsudku bylo též rozhodnuto o povinnosti pachatele uhradit vám způsobenou škodu.

Ve všech ostatních případech byste se museli domáhat práva na náhradu škody soudně. Soudní uplatňování náhrady škody je druhým krokem, který by měl být po takové události učiněn a mohu jej jen doporučit, protože případná povinnost platit je pro pachatele zpravidla citelnější než například bezzubé přestupkové řízení před obecním úřadem.

Obsah žaloby, příslušnost soudu a další okolnosti by přesáhly rozsah tohoto článku a pro jejich složitost lze vždy jen doporučit navštívit v této věci právníka. Výše uplatňované a případně soudem přiznané škody se může velmi lišit a záleží především na pořizovací hodnotě zvířete, jeho výstavních, chovatelských, příp. jiných úspěších.

Mgr. Petr Mikysek, advokát

 nahoru