Petr Mikysek: Nestrannost je jen chiméra

V trestním řízení proti sobě stojí veřejná obžaloba, reprezentovaná státním zástupcem, a obviněný, zpravidla zastoupený obhájcem. Jedná se o dvě strany trestního procesu, kterým listina základních práv a svobod garantuje v řízení rovnost. Tyto teze bez problémů odříká každý student zkoušený z trestního práva. Přesto zřejmě vrcholným představitelům české justice známy nejsou.

Nikdo by zřejmě v nově otevřeném justičním areálu v Praze na Míčánkách nehledal kanceláře advokátů, ale to, že v jednom areálu se soudci sídlí i státní zástupci, berou všichni za samozřejmé. Přitom to samozřejmé není, neboť to znamená porušení shora uvedené rovnosti stran trestního procesu.

Nejde o to, že by soudci a státní zástupci sdíleli jednu kancelář, ale pracují, odpočívají, jedí (ve společných jídelnách) a pohybují se minimálně osm hodin denně v jedné budově a v ní se potkávají a diskutují. Nepodezírám ani jednu, ani druhou stranu, že by si za zavřenými dveřmi pro jiného nepřístupné budovy záměrně předem domlouvali výsledek řízení, ale k určitému ovlivnění dojít prostě může.

Přitom zákon vylučuje soudce z projednání takové věci, u níž lze mít pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Stačí pouhé podezření, není nutno nic prokazovat. Nemám pochybnosti o tom, že v civilním řízení by soudce pro svou podjatost sám odmítl rozhodovat případ, v němž by jedním z účastníků byl jeho soused z domu. Jak je tedy možné, že stát svou koncepcí výstavby společných sídel státních zastupitelství a soudů vytváří situaci, kdy se trestní soudce pravidelně stýká se státním zástupcem?

Jako jednu z výhod nového justičního areálu představitelé ministerstva spravedlnosti zdůrazňovali, že veřejnost nebude mít přístup k soudcům. Dnes to platí jen pro obhajobu.

Logičtější by bylo mít pod jednou střechou policejních složky a státních zástupce. Státní zástupce policii úkoluje a sestavuje obžalobu. Tyto dvě složky tedy nutně potřebují těsně spolupracovat.

Naproti tomu spojení státních zástupců a soudců žádnou logiku nemá, vyjma toho, že státní zástupce může do jednací místnosti přejít ze své kanceláře v bačkorách. Nebo se taky může stát, že spolu soudce a státní zástupce poobědvají a do té jednací místnosti pak přijdou takřka ruku v ruce...

Tento pohled, který trestního soudce a státního zástupce považuje za jednotnou frontu trestního řízení, přetrvává zřejmě z minulosti. Mnoha soudcům a státním zástupcům stávající praxe zřejmě vyhovuje, jak je vidět z dalšího zlozvyku, který přes nesouhlas odborné veřejnosti stále přetrvává, totiž skutečnosti, že v době příchodu obviněného a jeho obhájce do jednací místnosti tam již státní zástupce dávno sedí. To se pak obviněný těžko zbavuje pocitu, že je jen trpěným komparsem.

Jakkoli jsou nedostatek parkovacích míst, nedostatečná dopravní obslužnost a nedostatečná vybavenost justičního areálu závažnými a oprávněně kritizovanými nedostatky, největším průšvihem nového areálu je sama skutečnost, že jej sdílejí soudci a státní zástupci a vytvářejí tak minimálně základ pro narušování principu rovnosti stran a nestrannosti soudců.

Autor je advokát